TJ Sokol Suchdol VET

Sestava: Lukino - Doktor, Kotel, Kubišta, Tomáš, Jendys, Pepino, Jiřina
Střelci: Doktor 2, Kotel
Hřiště: Suchdol Termín: 2. 9. 2007 Čas:15 hodin
Od samotného úvodu utkání, kterým Hvězdy vstupují do jedenácté sezony své existence, se hraje pěkně od podlahy. A pochodující nervy na sebe nedají dlouho čekat. Podstatným dílem k tomu přispívá i sudí, který zcela zásadně ovlivní situaci předcházející gólu v síti Hvězd – nejprve ukáže aut pro Hvězdy, aby se vzápětí opravil, ale než se Hvězdy stačí zorientovat a seřadit obranný šik, je míč v Lukinově síti. (Podobnost s brankou v utkání s Dynamem šnek zhruba před rokem je čistě náhodná – tehdy sudí gól Hvězd po protestech odvolal.) Zkrátka a dobře diskuzí v utkání začíná býti přibližně stejně jako v pořadu Václava Moravce, a fotbal pláče. Na straně Hvězd absentuje pohyb i přesná přihrávka, oba zřejmě zůstaly někde na trase ke stadionu. A když se Kotel přece jen nějakým zázrakem objeví sám před gólmanem soupeře, neuspěje. To Děti si počínají přece jen nebezpečněji – Lukino musí asi třikrát padat pod nohy jejich útočníkům. Vyrovnání přichází jako dar z nebes: Běží 29. minuta zápasu a gólman soupeře v klidu stahuje ze vzduchu míč. Doktor kolem něj probíhá a oba hráči si vyměňují několik přátelských slov (G:„Ještě jednou do mě vrazíš, tak ji schytáš.“ D:„Co děláš, ani jsem se tě nedotk.“) Vzápětí brankář pokládá míč na zem (!!) a poodchází od něj se záměrem poslat jej do hry. Doktor nelení a míč posílá do sítě. Naprosto regulérní gól, sudí jej také uznává – kiks opravdu nevídaný. Však si také zmatený brankář vyslechne svoje od notně překvapených spoluhráčů. Pohotový šutér Hvězd vrací do té doby notně tápající tým do utkání.

O pauze velí kapitán ke klidu („Kdo bude kecat, platí v úterý pivo“) a hráči si to berou k srdci (inu, do výplaty daleko). Hvězdy se začínají soustředit na hru a výkon, který v té oboustranné bídě roste. Občas se mihne kloudná přihrávka – především duet útočníků Kotel – Doktor předvádí pohledné kreace, ovšem prvně jmenovaný to ne a ne trefit. A tak Doktor bere výsledek utkání do svých rukou, první střelou donutí gólmana k pohotovému zákroku a následnou dorážkou vystřihne angličana jako z učebnice – 2:1, což po utkání sám skromně komentuje slovy „Jo kluci, když se to umí, je to sranda.“ Soupeř je obratem dosti zaskočen, vpředu se snaží hrát na vysokého útočníka, který nejčastěji prodlužuje za sebe nebo zakončuje, ale s výjimkou jedné ošemetné situace, kdy Lukino napůl z vápna chytá míč do rukou, nic nevymyslí. A v závěru se přece jen dočká spalovač Kotel, když z první milimetrově tečuje Jiřinovu přihrávku. Vydřené vítězství.